Jdi na obsah Jdi na menu
 

komentář Kloboučky 9:7

Bitva „U Slavkova“ byla stejně nesmiřitelná jako ta před více než 201 lety, akorát díky Bohu se po ní na kolbišti až na několik obvyklých bolístek neváleli mrtví v tratolištích krve a usekaných hnátů. Oproti početným a nabušeným domácím mladíkům byl našinec opět na poslední chvíli oslaben, když zase „nezklamal“ Kuba Vyskočil. To ale nic nezměnilo na tom, aby se naši hráči do soka pustili s otevřeným odhodláním, z čehož do dvou minut „vytěžili“ krásné dva vlastňáky a všeobecné veselí na lavičce. Na první zteč ale zavelel svou trefou mladý „Napoleon“ Jirka Žáček a zdálo se, že to půjde. Chaotické střídání a přílišné divočení ale bylo příčinou prohraného poločasu a posléze i trojbrankové ztrátě. To vše se změnilo až s organizovanější obranou a několika více méně šťastných brankách , které znamenaly překvapivé vyrovnání. Bylo deset minut do konce a až příliš ambiciózní soupeř  se uchýlil ke kroku, který znamenal jeho záhubu. Power-play se mu moc nepovedlo a my se ujali vedení. Následovaly neskutečně dlouhé minuty obléhání naší svatyně, dvě minuty před koncem vedeme o dvě branky a podle mého názoru jsme tentokrát udělali chybu my s vybráním oddechového času, který soupeř už neměl a tak měl čas se nadechnout k poslednímu náporu, kterého taky využil. Poslední stresovou minutu jsme ale se štěstím vydrželi, navíc pár vteřin před koncem přidal Šoty pojistku do prázdné a my si tak mohli z původního hlavního stanu rusko-rakouských armád z roku 1805 odvést nadmíru cenné tři body.