Jdi na obsah Jdi na menu
 

komentář Bílovice 6:12

Porážka od Egretty, natož tak vysoká, je pro mně zcela nepochopitelná. Pomalu si začínám myslet, že existuje nějaká vyšší moc (že by nějaké flujdum Homo Führeris Polakiens?) , která nám letos opravdu nepřeje. Nejdřív prohráváme zcela regulérními vlastními góly 3:0, sudí ač jinak hodní kluci, poněkud utkání nezvládají, přehlíží fauly, jak na běžícím pásu, auty se kopou půl metru sem, půl metru tam a ať se to klidně kutálí, hlavně že bude dřív po všem. Vstřelíme gól, brankář míč vytahuje zpoza brankové čáry a nic. Za stavu 4:1 pro soupeře dotahujeme rychle na 4:4, Bílovice jsou na hypotetické lopatě, ale během další chvíle je to po čtyřech střelách 8:4. Dál už sice o nic nejde, hostům vychází takřka vše a na vysoké vítězství jim stačí nějakých patnáct střel na bránu. Opravdu nevím, co si o tom myslet...
Na tento pátek musíme všichni hodně rychle zapomenout, stejně asi jako na všechny předešlé utkání. Psychika je v tomto případě hrozná věc, ale když nejde o život, tak o co vlastně? Je třeba si této soutěže užít co to jen jde, pak to snad půjde a bude na co vzpomínat. Jsme všichni opravdu ryzí amatéři, kteří k futsalu utíkají po celotýdenním shonu, kdy drtivá většina na víc ani nemá čas. Berme proto tuto naši současně nelichotivou situaci s nadhledem, vždycky nějak bylo a bude. Pokusme se do dalších bojů dát vše a to nejlepší, co momentálně máme všichni v sobě a uvidíme, jestli se to nakonec pohne. Vzdávat se totiž není hráčské!