Jdi na obsah Jdi na menu
 

     Po neslavné pohárové prohře s druhotřídním Surrealem je třeba si důrazně položitObrazek několik zásadních otázek, z nichž ta prvotní je: kam se poděla ta pověstná skoro nepropustná obrana? A hodně rychle je možné odpovědět: chybí Luboš Ondřík, který zezadu všechno důrazně dirigoval a sám se přitom moc často - vědom si své omezené rychlosti - dopředu nehnal. V tom byla jistota o kterou se ostatní jaksi nevědomky opírali. Na straně druhé je potřeba si uvědomit i dočasnou ztrátu v Leoši Aldorfovi, který, ač loňský jarní střelec, mnohokrát nechtěně prožil značnou část zápasu v obraně a to vcelku s velkým úspěchem ve chvílích, kdy se třeba ofenzívně laděný obránce Luboš Nachtnebl rozhodl střílet góly... 

Obrazek     Situace v týmu nyní je poněkud odlišnější v tom že přišel Tomáš Paczek s Ríšou Baďurou, které to oba táhne dopředu a není nikdo, kdo by je v těch chvílích rychle nahradil, protože útočníci při hře bez míče jakoby neuměli v ten moment číst hru. Navíc až příliš vázne při ztrátě míče okamžitý přesun do obranného postavení, což v nejvyšší brněnské soutěži opravdu hraničí až s jakýmsi futsalmasochismem. Pokud si všichni jako celek hodně rychle opět neuvědomíme, že základem futsalu je obrana, budeme muset na nějaké výrazné úspěchy zapomenout, což doufám, že nikdo z nás nechce. 
    
     Vyřazení z poháru je smutné. Není to ovšem tragédie a při naší dnešní hráčské mizérii bylo jistě lepší prohrát teď a s tabulkově slabšímObrazek soupeřem, než uspět a dostat třeba ještě větší facku v lize. Takhle si snad každý aktér alespoň částečně uvědomil, kde jsme a kde se staly chyby. Vysněné derby se Žabinskými vlky a tím bitvy o Helas je v nenávratnu a naší povinností je se maximálně soustředit na přebor. Musíme vložit co největší úsilí do boje o záchranu a dál hledat potencionální kvalitní uchazeče o náš dres. S našimi možnostmi ovšem nesmíme čekat nějaké geniální zachránce, ti jsou předem rozebráni takovými velkokluby na brněnské scéně, jakými jsou Helas, Tango, Agromeli a třeba i Nasan. Své nové hráče si sami musíme vychovat z těch průměrných, nicméně s opravdovou touhou chtít hrát, chtít zapadnout, chtít přispět svou hrou týmu, protože frajerů co to sice na první dojem umí, ale nakonec se ukážou třeba jen jednou aby dali přednost jiným aktivitám, běhá po světě jak myší po chlívě. 
     
     Chci věřit že všichni udělají vše co je v jejich silách pro úspěch v následujících ligových kolech. Jde o to důstojně obstát ve zbývObrazekajících podzimních zápasech, aby bylo o co se opřít do jarních odvet. Tam již bude bezpodmínečně nutné rozšíření hráčské základny na čemž se už dnes usilovně pracuje a co snad současně všem přetěžovaným klíčovým, nicméně starším, hráčům  pomůže alespoň částečně v jejich fyzické i "manželské" regeneraci. A konečně ani zdravá konkurence v týmu nikdy není na škodu, naopak. Žádný hráč by si stoprocentně neměl být jistý svým místem, potažmo dnešní situace nahrává v leckterých situacích alibistické hře. To ovšem neznamená, že na druhé straně není někdy lepší hra třeba v pěti lidech, ovšem z dlouhodobého hlediska určitě ne